Odpočívání v rytmu přírody

Atmosféra vánočních svátků v nás ještě doznívá a nový rok se hlásí o slovo. Jeho volání je zatím velmi jemné a budoucí plnou energii můžeme zatím jen tušit. Víme, že nás čeká mnoho věcí, které jsme v uplynulém roce nestačili zrealizovat, i mnoho nových výzev. Konec roku nás vedl k reflexi a hodnocení, někdy se špetkou nádechu sebeodsuzování a kritizování. Možná i to nás často přimělo o silvestrovské noci vyslovit nahlas či v duchu několik předsevzetí, která zajisté budeme dodržovat.

 

S nadějí jsme vkročili do prvního ledna a doufáme, že blížící se dynamika jara nám co nejdříve pomůže dohnat to, co jsme v minulém roce nestihli. Nesmíme ale zapomínat, že začátek roku je teprve začátkem zimy, kdy se svými dlouhými a studenými noci se nás snaží udržet v klidu domova a ve zpomaleném režimu.  Zima je o zastavení, odpočívání, nabírání energie, hodnocení a ukončování toho, co nefunguje a už nepomáhá. Tak jako v přírodě vše odpočívá a rozhoduje se kdo a co bude mít dost energie, aby na jaře pokračovalo ve své pozemské pouti, tak i naše tělo a mysl nabírá novou energii a rozděluje naše myšlenky, nápady, přání a projekty na potřebné a nepotřebné, užitečné a neužitečné.

 

Co jsme nezvládli v minulém roce, nemusíme rychle dohánět. Mnohdy naše činnosti jsou zbytečné, ukvapené a náš perfekcionalismus a tlak okolí na výkon nás paradoxně brzdí. Možná některá předsevzetí souvisí i s našimi dětmi, výchovou nebo rodinnými aktivitami. Obzvlášť blížící se termín přezkušování domškoláků může nejedné mamince udělat nové vrásky na čele. Přirozeností dítěte je pochlubit se se vším, co za posední měsíce vytvořilo. Nehodnotí, nesrovnává, jaké množství pracovních listů, popsaných stránek písanky a zajímavých projektů je v normě a žádoucí. I obyčejný výlet do technického muzea může nechat v dítěti zážitek na celý život a jeho možné směřování. Rychle doplnit poloprázdné učební portfolio vypracovanými úkoly není dobrý způsob, jak v dítěti ukotvit touhu po učení.

 

Tlak na výkon, srovnávání s jinými dětmi, strach z přezkoušení, obava z mého selhání, jako rodiče, vede k opačnému efektu. Dítě se zavře a může vnímat faleš v našem jednání. Není srozumitelné, když několik týdnů je klid, užíváme si jeden druhého, ladíme se na naše potřeby, hledáme, co nás baví, zajímá a inspiruje, vychutnáváme si každý okamžik Vánoc i vanilkových rohlíčků a sotva vychladnou rachejtle, je nervozita u ranního šálku kávy a výhružky návratem do školy visí na rtech. Prohrabujeme se šanonem, učebnicemi a sešity, a když zjistíme, jak málo jsme se věnovali „učení“, narychlo připravuje zajímavý projekt. Na něj ale není čas, pracovní sešity jsou přeci „Mařenko“ taky skvělé. Podívej, jaké pěkné obrázky tu jsou, to budeme mít rychle vyplněné a založené v destičkách.“

Co s tím? Hlavně nepanikařit a udržet si vnitřní klid. Po šálku kávy nebo čaje zavolejte své učitelce nebo metodičce, která má vaše učení doma na starosti a domluvte se. Řekněte jí, co jste dělali a čemu jste tyto měsíce dávali přednost. Vždyť učení probíhá každou minutu našeho života, při každé pohádce, hře s legem a panenkami, při pozorování přírody, ptáčků ale i rodičů, prodavaček v obchodě a pošťáka, který sousedům přivezl balíček. Běžný život má tolik učebního materiálu, který zkoumá nejeden vědec, že nám pro samé strachy uniká. Zůstaňme v rytmu rodiny a přírody. I v tomto případě platí, že není důležité kolik, ale jak.

 

Dala jsem si takové malé předsevzetí. Budu se snažit poslouchat rytmy přírody, Země, Vesmíru a své vlastní. Nechodit příliš proti sobě, svým pocitům a s velkým respektem naslouchat své vnitřní intuici. Co si pamatuji nikdy mě nezklamala. To já zklamávala ji, když jsem dala přednost své mysli a nedůvěřovala jemnému vedení. A právě mysl se bravurně snaží nahnat nás do pasti ega, výkonu, co by se mělo a co jsme měli. Už nechci hrát tuto hru, protože mě vyčerpává a odvádí od sebe sama. Fyzicky pak cítím tíhu, která se usazuje ve svalech a kloubech, chybí lehkost, hravost a hlavně radost. Přitom život je krásné divadelní představení, kdy my jsme strůjci každé věty, pohledu, myšlenky, emocí, výrazů a vnějších efektů. A toto je úkolem nás rodičů, předávat dětem radost z žití a bytí.

Ťukám si s vámi na dálku skleničkou plnou smíchu, štěstí, schopnosti rozpoznávat pravé od falešného, touhy, vášně, lásky, objímání a laskavosti.

Krásný nový rok.

Veronika
Zakladatelka projektu Škola pro mě a nadšená podporovatelka individuálního vzdělávání, kdy na začátku bylo šestileté vzdělávání dcer doma.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů