Zážitková pedagogika

Zážitková pedagogika je vzdělávací směr, který se využívá při vzdělávání všech věkových kategorií, dětmi předškolního věku počínaje přes vysokoškolské studenty až po vzdělávání dospělých. Nespokojuje se s pouhým mechanickým získáváním informací a jejich biflováním. Tyto metody se totiž ukázaly jako jen částečně účinné. Zjistilo se, že mnohem efektivněji si lidský mozek zapamatuje to, co je spojeno s určitou emocí.
Z dalších výzkumů vyplynulo, že si zapamatujeme 10 % z toho, co slyšíme, 15 % z toho, co vidíme, 20 % z toho, co vidíme i slyšíme, 40 % z toho, o čem mluvíme, 80 % z toho, co děláme a zažijeme, a 90 % z toho, co učíme druhé. Z toho plyne, že zařazení metod zážitkové pedagogiky do výuky zvýší nejen objem naučené látky, ale i vnitřní motivaci, a to tím, že zapojíme emoce. Obohatíme se tak o zcela nové prožitky a zkušenosti. Další výhodou zážitkové pedagogiky na rozdíl od klasických metod je to, že se studenti mohou rozvíjet nejen v oblasti získávání vědomostí a zkušeností, ale i v oblasti osobnostního a sociálního rozvoje i sebepoznání.

Co se o sobě dozví dítě při vyplňování cvičení, jak se naučí spolupracovat nebo třeba vyrovnat se se zklamáním při odpovídání na zadané otázky a jak to podpoří jeho osobnostní růst? Zážitková pedagogika dává prostor pro reflexi našich prožitků a řešení vzniklých situací, pokud to považujeme za důležité. Může to být přímo i jejím cílem (např. u teambuildingu nebo socializačních her). Zážitková pedagogika může mít v praxi různé podoby, které se odvíjejí od vzdělávacího cíle.

Dále se budu věnovat tomu, jak metody zážitkové pedagogiky používám při učení já.
Snažím se s dětmi o to, aby si co nejvíce z toho, co se učíme, mohly osahat, vyzkoušet, prožít. Snažím se zapojit co nejvíce smyslů, emocí, a tomu přizpůsobuji různé typy činností.
Jak to vypadá v praxi? Popíšu projekt Motýli, který jsme připravovali, když děti byly ještě předškolního věku. Nejprve jsme pro každého vyrobili krásná motýlí křídla. Potom jsme šli na zahradu a nejdřív se z nás stala motýlí vajíčka (zabalili jsme se do prostěradla), pak jsme se „vyklubali“ a proměnili se v housenky, které hodně žerou, plazili po trávě a okusovali „listy“ z jedlého papíru. Housenky si pak našly každá své místo u stromu nebo tyče od věšáku na prádlo a pomocí toaletního papíru se zakuklily. Nakonec jsme se vyklubali ze zámotků, oblékli si křídla, osušili si je na slunci a létali jsme po zahradě  s brčkem v puse, abychom brčkovými sosáky mohli nasávat nektar z květů (šťávu z ozdobené sklenice).

Samozřejmě ne každý projekt nebo učební látka se dají celé zpracovat tímto způsobem. V takovém případě se snažím, aby alespoň některé části reflektovaly něco ze zážitkové pedagogiky, aby se látka do paměti ukládala co nejvíce způsoby – smysly, pohybem, pocity, prožitkem… čím více způsoby, tím lépe. Takže když probíráme například hady, zkoušíme, jak se hadi pohybují. Když se děti chtějí něco dozvědět o tornádu, pokoušíme se vyrobit si tornádo ve sklenici a pak přejdeme na vodní vír ve vaně. Když probíráme knížete Václava, vytvoříme na závěr projektu fotopříběh, takže si děti celý příběh znovu prožijí. Nebo natáčíme zničení Pompejí jako krátký film s pomocí lego panáčků. Každé téma se dá oživit nějakou aktivitou (u počtů je klasická třeba hra na obchod – nebo ještě lépe výprava do obchodu, při angličtině projekt na vytvoření knížky, kdy si příběh prožijeme, zdramatizujeme, hrajeme k němu hry a vyrábíme knihu. U vyjmenovaných slov je to sbírání a lisování rostlin, jako je banka a pýr, nebo fotohonba za vším, co je vyjmenované – jako je banka, pýr, sýr.

Kam na nápady chodím? Nejčastěji hledám na internetu, Google obrázky nebo Pinterest jsou neocenitelným pomocníkem každé domškolácké maminky. V knihovně lze také najít ledacos zajímavého a užitečného, existuje relativně dost knih s nápady, hrami, pokusy a projekty. Dost aktivit vymyslí i děti samy a jsou šťastné, když jejich nápady uskutečníme. Děti mají také rády „jedlou výtvarku“ – některé modely nebo i procesy se dají hezky ilustrovat pomocí potravin. Výhodou je i to, že vám doma nepřibude další výrobek, a děti jsou vždycky nadšené. A když už nevím coby, zachrání nás modelína, kartičky, obrázky, lego, písničky, práce poslepu…

Mám pocit, že když mají děti dostatek podnětů zážitkového typu, jsou pak ochotnější „skousnout“ i ty méně zábavné činnosti, kterým se úplně vyhnout nedokážeme (a vlastně ani úplně nechceme). Některé aktivity jsou vhodné pro jednotlivce, k některým projektům zvu další děti, protože pak dávají větší smysl. To už záleží na tom, jak si svůj projekt sami připravíte a co jím budete chtít dosáhnout.

Přeji vám mnoho radosti a příjemných chvil při společném „prožívání“ vaší společné školy. Věřte, že na učebnice budou vaše děti vzpomínat o mnoho méně než na to, co jste spolu zažili.

Dita