Šikana, a co s ní?

Problém šikany se do médií každým rokem tematicky vrací jak bumerang. Tak jako je pro někoho – tyrana – zábavnou hrou, tak pro jiného – oběť – může být devastující zkušeností.

Školy, učitelé i rodiče mají mnoho možností, jak situaci řešit, nespíš je ale jednodušší zavírat oči, problém bagatelizovat nebo vytáhnout babské rady: „Tak si ho nevšímej! Možná ho provokuješ! Když mu jednu ubalíš, on tě nechá! Tak to vydrž, už jen pět let a vyjdeš ze školy…“

Jsou to dobře míněné a pro někoho možná opravdu funkční rady.

Jenže takováto dětská zkušenost se v dospělosti pravděpodobně nějak projeví, navíc některé děti si nepočkají pět či více let, vezmou řešení problému do svých rukou a z bývalé oběti se může stát tyran.

Proč rodiče nenaslouchají, málo vnímají, co jim dítě doma sděluje, proč ho nechrání, když je potřeba?! Ochrana se často projevuje špatným způsobem. „Nechoď daleko, nelez tam, nebo spadneš, neběhej, neskákej, neušpiň se, neber nůž do ruky…  Děti, které jsou šikanovány, ale potřebují chránit především před útoky tyranů než před pádem z pařezu. A stejnou pozornost musí dostat i druhá strana, ti šikanující.

Povinností rodiče je přece potomka chránit, a to ve všech případech! Jen bychom měli rozlišovat mezi rozbitým kolenem při hraní na indiány a mezi výsměchem, urážkami, ponižováním, naschvály, nadávkami, pohlavky a mlácením. Tady nepřestáváme být rodiči! V tomhle případě nás děti nejvíce potřebují. Na koleno dáme náplast, ale co nalepíme na duši? Bohužel ani sladká pusinka to nespraví.

PhDr. Michal Kolář, psychoterapeut zabývající se šikanou přes třicet let, mluví o šikaně jako o nemoci skupinové demokracie. O nemoci, která napadá zdravé buňky a šíří se dál, dokud není zastavena. Tato nemoc musí být ale objevena, podchycena a uzdravena. A někdy se stává, že i s vážnými následky.

Je mnoho rodin, kde šikanu řeší tím, že vezmou své šikanované dítě a najdou pro něj jinou, „laskavější“ školu. Ale stává se, že ani toto nepomáhá. Pak se jedinou nadějí jeví domácí vzdělávání. Dítě, které je zraněné na duši a někdy i na těle, potřebuje dlouhou rekonvalescenci, péči, lásku a pochopení, než se jeho dušička odváží jít znovu do kolektivu. Zahojené, opečované, sebevědomé, s láskou a respektem k sobě i k ostatním.

Nepřehlížejme chování svých dětí a soustředěně jim naslouchejme. Dětská duše je velmi křehká a jsme to my rodiče, kdo ji mají chránit.

Trápí mě, když někdo trpí, říká odborník na šikanu Michal Kolář

Šikana trápí 40 procent základních a středních škol.

 

 

Veronika
Zakladatelka projektu Škola pro mě a nadšená podporovatelka individuálního vzdělávání, kdy na začátku bylo šestileté vzdělávání dcer doma.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů