Výchova a vzdělávání je ve vašich rukách

Výchova a vzdělávání je jen ve vašich rukách. To vám nikdo nesmí vzít a vy si ho nikým nesmíte nechat vzít!

TŘI ZÁSADNÍ OTÁZKY PRO BUDOUCÍ I STÁVAJÍCÍ RODIČE!

Na Facebooku jsem aktivní už několik let. Mezi přáteli mám mnoho těch, pro které je vzdělávání dětí velmi důležité, věnují se mu profesně nebo se snaží vychovávat a vzdělávat děti jinak, jak se dnes velmi často používá, alternativně.

Sama jsem vzdělávala dcery doma v režimu individuálního vzdělávání, načetla si mnoho kniha a obešla spoustu seminářů a kurzů. Pokládám se tedy za někoho, kdo částečně problematice školství rozumí a snaží se s tím něco dělat, nebo alespoň o tom mluvit.

Téma školství, obzvlášť to veřejné, se v různých intervalech, a také podle třaskavosti tématu a kontroverzních výroků ministrů školství nebo jejich náměstků, objevuje v médiích a na sociálních sítích několik let celkem často. A poslední měsíce se debata kolem školství ještě více rozproudila. Zakladatelé soukromých škol se rozčilují, že jim stát nepovolil vstup do rejstříku škol, v klasických školách se řeší inkluze, nedostatek peněz téměř na vše a facebook je plný karierního řádu. Určitou roli mají i blížící se volby, alespoň si to myslím.
Nevím, zda problémy veřejného školství začínají být pro stále více lidí, hlavně rodičů, tak zásadní a důležité, chtějí pro své děti jiné přístupy, jiný vzdělávací systém, uvědomují si hodnotu vzdělání, nebo je to jen nafouklá bublina, která zase brzy splaskne.

Byla jsem velmi překvapena, jak se učitelé byli schopni semknout kolem prosazování karierního řádu a táhnout za jeden provaz. Doufám, že to nebyla ojedinělá akce. To, že se učitelé často drží zpátky, snaží se plnit požadavky vedení škol a to ty zase plní požadavky ministerstva, se nějak tuší, ale i oni mají své limity a ty byly, myslím, už dávno překročeny.

Na co se ale v těchto debatách zapomíná, je DÍTĚ. A dokud rodiče, učitelé a ministerstvo školství nezačnou brát vážně právě potřeby dětí, nikam se jako společnost nepohneme.
Můžeme se rozčilovat nad tím, že „chytré“ děti odchází už po páté třídě na osmiletá gymnázia, že rodiče hledají alternativní školy, zakládají si raději své soukromé školy, nebo se rozhodnout učit je doma. Můžeme diskutovat nad tím, jak je hrozně nespravedlivé, že někdo peníze má, tak dětem „dá“ lepší možnosti a zamete mu cestičku před pracovním prahem,. Mnoho rodin na to však nemá a také chtějí, aby jejich syn nebo dcera měli stejné startovní podmínky. Rozčilování je ale to jediné, co s tím můžeme dělat. Je to nesmyslné tlachání ve stylu hospodských debat.

Kdy se ale konečně zaměříme na to podstatné? Je už tolik výzkumů, máme za sebou několik generací dětí, které prošly „jiným“ vzděláváním a jsou v životě prokazatelně úspěšnější ( a to nejenom pracovně), ale nám to stále nestačí? Stát neustále vymýšlí způsoby, jak eliminovat rozvraceče klasického pruského vzdělávání (myšleno každého, kdo má jiný názor). Vymýšlí způsoby, jak přesvědčit mainstream, že tak, jak to máme v naší republice, je vlastně skvělé! Negramotnost je přeče téměř vymýcena, všechny děti projdou minimálně základní školou, tak hurá na pracovní trh!

Jenže jak vypadá takový pracovní trh? A jak bude vypadat, až dnešní prvňáčci dojdou k branám tohoto pracovního trhu?

Přestaňme se spoléhat na stát, že ten něco změní, že on přikáže učitelům, jak mají učit, že on to s námi a s našimi dětmi myslí dobře. Nemyslí a nenalhávejme si to!

Kdyby to myslel vážně, kdyby pro něj vzdělání dětí, jejich spokojenost a připravenost pro život byla tak důležitá, tak bychom to viděli a naše děti by to denně zažívaly ve škole.

Dám vám tři otázky. Jedna je pro ty, kteří ještě nemají děti, druhá je pro rodiče , kteří už děti mají, ale ještě nejsou školkou ani školou povinné a třetí je pro rodiče dětí, co už chodí do školy:

1. Co pro vás znamená zodpovědnost za vzdělávání a výchovu dítěte a jakou máte představu o výběru školky, školy, okolí bydliště, komunity?
2. Jak by měla vypadat ideální školka, škola? S jakými dovednostmi by měly vase děti odcházet ze školy?
3. Mají vaše děti ve škole nějaké vzdělávací problémy a splňuje škola vaši představu o smysluplnosti, efektivnosti a připravenosti na život?

Nechtěla bych, aby tyto otázky ve vás vyvolaly paniku, zlost nebo beznaděj. Odpovědi na výše uvedené otázky si, prosím, napište. Buďte k sobě maximálně upřímní, pište vše, i když to bude znít utopicky a nesplnitelně (budu ráda, když se s námi podělíte o vaše odpovědi v komentářích pod článkem).
Jsou to pocity a potřeby vaše, vaší rodiny a hlavně vašich dětí. A to, co si napíšete, vám může naznačit, co vše můžete ovlivnit, jak hodně je ve vašich možnostech, můžete najednou vidět cestu, která byla předtím skryta.

Nové cesty, možnosti, obzory vidíme i my, ve Škole pro mě. Proto pořádáme pro rodiče, vychovatele a učitele semináře, workshopy podporující je v jejich odhodlání jít jiným směrem a hledáme společně odpovědi na otázky, které každého uvědomělého rodiče napadají.

Výchova a vzdělávání je jen ve vašich rukách. To vám nikdo nesmí vzít a vy si ho nikým nesmíte nechat vzít!

článek na facebooku

Veronika
Zakladatelka projektu Škola pro mě a nadšená podporovatelka individuálního vzdělávání, kdy na začátku bylo šestileté vzdělávání dcer doma.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.